Biskup Václav Malý po návštěvě Grozného: "Byl jsem otřesen!""Navštívil jsem Čečensko, abych také ukázal, že česká katolická církev nemyslí jenom na sebe, ale že má na zřeteli místa ve světě, která jsou bolavá a která jsou poznamenána utrpením a válkou," řekl dnes (23. 7.) pomocný pražský biskup Václav Malý o své cestě na severní Kavkaz. Biskup navštívil tuto oblast ve dnech 13. - 20. července v doprovodu generálního sekretáře Sdružení Česká katolická charita Jaroslava Kopřivy. Během týdenní cesty navštívili charitní dětská centra v Grozném, uprchlické tábory v Ingušsku a odlehlé vesnice v Severnií Osetii, zničené nedávnou povodní. Jako katolický biskup prý Václav Malý neměl v úmyslu vykonat v této muslimskou zemi nějakou misii. "Šlo mi o to setkat se s lidmi a vidět v čem žijí."
"V roce 1994 jsem navštívil libanonský Bejrút, ale to, co jsem viděl v Grozném, se vůbec s (poválečným) Bejrútem nedá srovnat. Musím říci, že jsem byl otřesen. Je to apokalyptická krajina. Město, které kdysi mělo čtyři sta tisíc obyvatel, je naprosto destruované," popsal biskup Malý své pocity po návštěvě čečenské metropole. Oficiálně už tam válka skončila a oblast je pro novináře hermeticky uzavřena. „Čečensko je jedno z nejbolavějších míst současného světa a mlčí se o tom,“ prohlásil biskup.
"Mezi ruinami Grozného se pohybují lidé. Velmi mne překvapily pěkně oblečené ženy a čistě oblečení muži. Tímto čistým oblečením si lidé udržují svoji důstojnost. Je to s podivem, když tam není tekoucí voda." Biskupova slova doplnil Jaroslav Kopřiva: "Každý muž má i v tom prachu stále vyčištěné, lesknoucí se černé boty."
Totéž prý platí o dětech. "Neviděl jsem tam ušmudlané děti," řekl Malý a dodal, že jednou z předností a nadějí této muslimské země je skutečnost, že Čečenci, na rozdíl od Rusů, neholdují alkoholu.
"Mám dojem, že lidé v Čečensku hlavně chtějí žít konečně v míru. Několik obyvatel nám řeklo, že současná situace je horší, než období dvou válek, kterými Čečensko muselo projít," pokračoval Malý. "Když zuřila válka, lidé věděli, že se musejí schovat, kdežto dnes je nebezpečí nevypočitatelné. Je to psychologický teror, velmi umně rozvíjený ruskými vojsky. Vojenské jednotky čas od času činí zátahy na určitou část Grozného nebo na nějakou vesnici. Při ní rabují byty a zajímají muže od čtrnácti let. Tito muži beze stopy zmizí nebo se vracejí poznamenaní na celý život. Teror se v této zemi udržuje touto tichou genocidou. Ruská armáda se snaží pokořit čečenský národ a stlačit ho na kolena."
Biskupa Malého proto mile překvapilo, když poznal, že v dětských centrech (školkách), provozovaných českou Charitou, pracují i ruské učitelky a nikdo jim nedává znát nepřátelství kvůli jejich národnosti. "Snažíme se, aby v dětských centrech panoval duch tolerance. Aby děti nebyly vychovávány v nenávisti ke všemu ruskému," vysvětlil Jaroslav Kopřiva.
Sdružení Česká katolická charita provozuje jménem mezinárodní organizace Charit (Caritas Internacionalis) v Grozném tři dětská centra pro sto padesát dětí. "O dalších sto dětí v Grozném se staráme tím, že jim doručujeme potraviny," uvedl Jaroslav Kopřiva. Zároveň dodal, že humanitární pracovníci české Charity provozují dvě mateřské školky po stu dětech v utečeneckých táborech v Ingušsku a v Severní Osetii pomáhají budovat charitní strukturu. "Ve Vladikavkazu jsme přispěli na koupi nového objektu, ve kterém bude moci místní Charita provozovat činnost," řekl Kopřiva.
V Severní Osetii zavítali Malý a Kopřiva do dvou odlehlých horských vesnic, které koncem letošního června úplně zničila povodeň. "Těm lidem nezůstalo dočista nic. Pro mne to byly otřesné zážitky, které nezapomenu," uvedl Václav Malý. Současně připomněl, že česká Charita byla první nestátní organizací, která těmto lidem dopravila pomoc. Jaroslav Kopřiva upřesnil, že šlo o hygienické balíčky, lůžkoviny a spací soupravy zakoupené z darů českých občanů, kteří přispěli na Tříkrálovou sbírku.
"Musím pochválit nejen Českou katolickou charitu, ale i další nevládní organizace, že jejich lidé skutečně jezdí do Grozného - pokud je tam úřady pustí - a vidí, jak pomoc funguje. Na místě s těmi lidmi mluví, zjistí co potřebují, jak pomoc využívají, co se daří, co se nedaří," řekl Václav Malý.
"Přirozeně, že nemohu po několika dnech pobytu říkat, jak by se ta situace (v Čečensku) měla řešit. Chci svědčit o tom, co jsem viděl na vlastní oči," uzavřel biskup Václav Malý. (T) Související články:
·
|
