SEZNAM ODKAZŮ

Válkou zničené Čečensko pomalu vstává z popela

Jevgenija Borisovová pro Prague Watchdog

Jakkoli se to nezdá, válkou zničené Čečensko začalo letos pomalu vstávat z popela. Avšak nedávno zahájený ekonomický Program obnovy Čečenské republiky sám o sobě nic nevyřeší, dokud nebude podložen komplexním programem koordinovaných aktivit vojenských, politických, ekonomických a právních struktur. To se dosud nestalo. Přesto se věci hýbou kupředu.

„Viděl jsem pár opravených domů, a zřejmě jsem ten nejšťastnější obyvatel Grozného, protože jsem viděl zedníky pracovat na paneláku, ve kterém bydlím, na Ordžonikidzeho prospektu!“ uvedl v jednom rozhovoru obyvatel Grozného Majerbek Nunajev.

Nunajevův panelák, ve kterém je kolem 150 bytů, stojí v centru Grozného a je to jediná devítipatrová budova, která zůstala v obléhaném čečenském hlavním městě celá. Ze spousty dalších věžáků zbyla jen hromada trosek.

Zedníci varovali Nunajeva, aby zatím neplánoval kolaudační oslavy, protože „finance jsou omezené“. V tomto roce bude podle čečenských úřadů opraveno kolem 1500 obytných domů, což je jen nepatrná část z budov, které je třeba rekonstruovat po intenzivním bombardování, ostřelování a drancování během první a druhé čečenské války.

Přesné informace o tom, jaké škody utrpěl čečenský bytový fond a průmyslový sektor, v Čečensku nejsou. Má se za to, že 60 procent domů je kompletně nebo částečně zničeno, devastace průmyslu se odhaduje na desítky miliard dolarů. Plán rekonstrukce nejzničenějšího města, Grozného, má být teprve vypracován.

Stavební práce v Čečensku jsou financovány v rámci Programu obnovy hospodářství a společenského života v Čečenské republice, který přijala ruská vláda začátkem letošního roku a na který bylo ze státního rozpočtu a mimorozpočtových zdrojů vyčleněno 14 miliard rublů (480 miliónů dolarů). Plán také počítá s použitím příjmů z prodeje čečenské ropy.

Avšak zatímco státní monopoly včetně Gazpromu, národní energetické sítě UES a ministerstva dopravy obdržely peníze téměř okamžitě, ministerstvo pro výstavbu s otevřením své zvláštní kanceláře v Čečensku otálelo až do září,.

Do konce listopadu byly z předpokládaného rozpočtu utraceny pouze 4,5 miliardy rublů (155 miliónů dolarů). Vláda nyní spěšně utrácí, protože z byrokratických důvodů nebude možné investovat nevyužité finance v dalším finančním roce.

„Program běží,“ prohlásil na poslední tiskové konferenci Stanislav Iljasov, předseda prokremelské čečenské vlády. Uvedl dále, že jsou v provozu školy, nemocnice, obchody, čistírny, průmyslové a zemědělské podniky a že většina infrastruktury byla obnovena. Bylo opraveno zhruba 400 kilometrů železnice a na trati Moskva-Gudermes (druhé největší čečenské město) i na několika lokálních tratích jezdí vlaky. Elektřina je zavedena téměř do 200 vesnic, plyn do 120. V 11 vesnicích bylo opraveno vodovodní potrubí. Telefonní spojení bylo letos rozvedeno do všech čečenských krajů a nyní jsou nainstalovány linky pro 2000 telefonů.

Důchody a přídavky na děti jsou vypláceny pravidelně. Podle oficiálních údajů bylo letos v Čečensku vytvořeno kolem 90 000 pracovních míst. Roste počet registrovaných společností a soukromých podniků – ze 797 společností a 3.989 podnikatelů na začátku roku 2001 až na 2.206 společností a 100.789 podnikatelů k 1. říjnu. V prosinci se na daních vybrala více než 1 miliarda rublů.

Republiková obchodní struktura je však téměř nefunkční: v Čečensku nejsou žádné komerční banky a je třeba vyřešit vlastnické vztahy, neboť žádná privatizace dosud neproběhla podle federálních zákonů. Valná většina Čečenců v produktivním věku je stále bez práce a bez příjmů. V zoufalé snaze uživit rodinu je mnoho místních ochotno pokládat nášlapné miny nebo jinak pomáhat partyzánům i za nicotnou odměnu.

„Chudí a ubozí lidé berou do ruky zbraň za pouhých třicet čtyřicet dolarů,“ řekl v listopadu pro agenturu Interfax generálplukovník Vladimir Moltenskoj, velitel federálních vojsk v Čečensku. A dodal: „Pouze až lidé pochopí, že nejdůležitější jsou pracovité ruce a nikoli vojenská puška, začneme vážně hovořit o konci protiteroristické operace.“

Mnozí Čečenci nevěří, že federální peníze budou stačit k oživení čečenské ekonomiky a někteří se již připravují vložit své peníze do obnovených podniků. „Nemůžeme sedět a čekat. Musíme obnovit naše hospodářství,“ prohlásil šéf moskevského koncernu Diaret, Usman Masajev, kterého čečenští obchodníci nedávno zvolili předsedou Svazu čečenských průmyslníků a podnikatelů.

Masajev v letošním roce založil asociaci 15 čečenských obchodníků, kteří působí v různých ruských regionech. Asociace má v úmyslu investovat 10 miliónů dolarů z vlastních prostředků do obnovy několika čečenských továren včetně cukrovaru a pekárny v Argunu nedaleko Grozného.

Masajev a jeho partneři následují příkladu Chanpaši Amirova, který v březnu znovuotevřel cihelnu v Gudermesu. Jde o první znovuotevřenou továrnu v Čečensku, zničenou během války. Amirov investoval své vlastní peníze, něco si půjčil a cihelna začala velmi rychle vynášet.

V rozhovoru z 10. prosince Masajev prohlásil, že cukrovarnickému a pekárenskému průmyslu se daří a že jeho továrny budou záhy schopny nejen zásobovat Čečence, ale též vyvážet do ostatních částí Ruska.

Masajev uvedl, že mezi ruskými podnikately je velký zájem o obchodování v Čečensku. „Do mých kanceláří v Moskvě i v Čečensku jich přicházejí zástupy. Věřím, že lidé brzy začnou skutečně obchodovat.“ Jeho optimismus je však zřejmě předčasný.

Jeho kolega, který pracuje v Čiri-Jurtu na obnově cementárny, hovoří o možnostech podnikání v Čečensku s mnohem menším nadšením. Ruslan Maajev řekl v jednom rozhovoru, že jeho továrnu poškozují neustálé krádeže a jiné problémy. Továrna, na jejíž obnově pracuje již více než 600 lidí, by brzy měla být schopna vyrábět 600.000 tun cementu za rok, zároveň se bude zabývat prodejem vápence. Podle Maajeva má však vážné problémy.

Silnice často blokují federální vojska, což zdržuje dodávky a pohyb zaměstnanců, železnice z továrny do Argunu je zničena, vápencový důl – ve kterém bylo zařízení buď rozbito, nebo rozkradeno – je obsazen vojsky a továrnu neustále drancují vládní i federální hlídky.
„V září tvořil naší ochranku celý regiment, ale počet krádeží pouze stoupl, tak jsme je museli propustit,“ říká Maajev. „Poté přišla federální vojska a veškerý stavební materiál, který jsme nashromáždili, zmizel s nimi. Sebrali nám každičký kousek, který jsme nakoupili za peníze určené na obnovu: několik nákladů droleného mramoru, živice, střešní krytiny, dřeva. Prostě to naložili na náklaďáky a odvezli pryč.“

Naposledy tu byli koncem října, tvrdí Maajev. „Samozřejmě se nijak neprokazovali. Prostě přijeli do továrny v obrněných vozech, přinutili stráže, aby se otočily ke zdi, a odvezli si, co chtěli. Naši zaměstnanci podali stížnosti, ve kterých uvádějí, že je vojáci mučili, a já poslal stížnost prokurátorovi. Stěžoval jsem si u všech právních institucí, ale nic se nestalo. Dodnes se stále bojíme, že přijdou vojáci a zničí vše, co jsme opravili.“

Když měl hovořit o neustálých krádežích a dalších problémech s federálními vojsky, majitel cukrovaru Usman Masajev si jen smutně povzdechl. „Problémy budou, dokud budou pokračovat vojenské operace, to je jasné. Ale já věřím, že se jedná jen o dočasnou záležitost, a tak musíme jít stále kupředu.“

Nedávno bylo v Čečensku díky federálním penězům a investicím soukromníků znovu otevřeno několik potravinových závodů. V Semovodsku pracuje závod na stáčení minerálních vod. Podle plánů mají být opraveny další potravinové závody.

Největší podniky, které zaměstnávaly tisíce Čečenců, však byly srovnány se zemí a žádná náhradní dlouhodobá pracovní příležitost není v dohledu. Z čečenského naftařského komplexu, což bylo největší průmyslové odvětví, které zaměstnávalo 18.000 lidí a produkovalo až 17 miliónů tun ropy za rok, zůstal jediný podnik, který v případě opravy zařízení bude schopen těžit pouze 0,4 až 1 milión tun za rok.

Podle vyjádření promoskevského čečenského ministerstva hospodářství „všechny ropné a petrochemické podniky utrpěly značné škody a žádná rafinérie nezůstala neporušena“.
Republika dnes může spoléhat pouze na tržby z prodeje surové ropy, ale obchod zdaleka není kontrolovaný.

Úřady počítají, že minimálně 500 z 3 200 vytěžených tun je denně rozkradeno – většina přímo z nedostatečně hlídaných ropných vrtů. Podle vyjádření Alexandra Stěpaněnka, mluvčího státní ropné společnosti Rosněft, která kontroluje legální obchod s ropou v Čečensku prostřednictvím dceřinné společnosti Grozněftgaz, má být letos v osmi funkčních vrtech vytěženo 700.000 tun ropy. Grozněftgaz plánuje v příštím roce vytěžit 1,4 miliónu tun ropy – pouze ten, kdo kontroluje ropné vrty, však rozhoduje o tom, jaká část se dostane do legálního prodeje.

V létě byla vytvořena speciální „ropná“ policie, která hlídala vrty v Tolstoj Jurtu u Grozného. Jak ale říká jeden z obyvatelů Tolstoj Jurtu, lidé se u této policie bojí pracovat. „Znal jsem šest lidí, kteří tam pracovali, a všichni byli zastřeleni,“ říká a nepřeje si být jmenován. „Vrty jsou daleko od lidských obydlí a hlídky jsou snadnou kořistí pro ozbrojence nebo pro místní, kteří kradou ropu, aby ji zpracovávali ve svých provizorních rafinériích, případně pro federální vojáky, kteří vyžadují svůj podíl z těžby a dopravy.“

V čečenských městech se hovoří o boji proti rozkrádání ropy. Každému je jasné, že rozkrádání skončí tehdy, až lidé dostanou zaměstnání, nebo přinejmenším až se skoncuje s provizorními rafinériemi, kterých jsou řádově desítky tisíc.

Hospodářství se zvedá pomalu a zemního plynu – paliva pro provizorní rafinérie – je habaděj. Zemní plyn se ve velkém množství používá k pouličnímu osvětlení v těch částech Grozného, kde nefunguje elektřina, i k ohřívání nádrží, ve kterých Čečenci na dvorcích svých domů zpracovávají ropu na benzín.

Pravidelné razie federálních vojsk odhalují stovky nových zpracovatelských technologií, ale místo každé nádrže, kterou vojáci zlikvidují, vznikne nová a obchod běží dál. „Tito lidé samozřejmě dávají úplatky policistům, kteří proti nim mají zasahovat,“ říká obyvatel Tolstoj Jurtu. „Nevěřím, že je tak obtížné zjistit, ve kterých domech se dělá benzín. Podle zápachu se dá jít najisto.“

Nijak se nezasahuje ani proti obchodníkům s podomácku vyrobeným nekvalitním benzínem, kteří nepokrytě prodávají své zboží v desetilitrových kanystrech podél hlavních silnic po celé republice. Federální vojska oficiálně popírají, že by se na ilegálních obchodech podílely.

Pro ty Čečence, kteří nemají co do činění s ropou, ani nesehnali zaměstnání v některém z mála fungujících podniků, je naděje na lepší život velmi mlhavá. Ještě menší šance mají uprchlíci, kteří žijí v jiných oblastech Ruska a zemí SNS.

Podle promoskevského čečenského ministra pro zvláštní situace Ruslana Avtajeva žije v Ingušsku, Severní Osetii, Dagestánu a Stavropolském kraji 162.000 Čečenců, kteří přišli o svá obydlí. Humanitární organizace naopak registrují téměř 310.000 uprchlíků pouze na území Ingušska. Rozpor v těchto počtech je dán skutečností, že dnes již neexistující ministerstvo pro národnosti a menšiny přestalo v dubnu letošního roku registrovat počty uprchlíků, kteří však Čečensko opouštěli v průběhu celého roku.

Tisíce Čečenců žijí také v dalších ruských městech, zejména v Moskvě a St. Petěrsburgu, další pak na území Gruzie. Na konci listopadu sdělil Avtajev tiskové agentuře Interfax, že se za celý rok do Čečenska vrátilo pouze 639 osob. Lidé tedy jednoznačně nevěří tomu, že v Čečensku naleznou práci a bezpečí.

Beslan Gantamirov, vrchní federální inspektor pro Čečensko v Jižní federální oblasti Ruska, prohlásil na tiskové konferenci 14. prosince, že situace v Čečensku „má v podstatě charakter naprostého chaosu ve všech sférách činnosti.“ „Řekl bych, že protiteroristická operace a boj s extrémisty vstoupily do nové fáze, kterou můžeme nazvat „čečenská slepá ulička“. Nejlépe to lze ukázat na neřízené a vzájemně si odporující činnosti federálních struktur a absenci jasného pracovního programu na všech úrovních moci.“

Gantamirov je stejně jako většina čečenských politiků i proruská čečenská správa a vláda přesvědčen o tom, že republice může přinést pořádek pouze komplexní a jasný program koordinace politické, ekonomické, vojenské a právní složky čečenské kampaně. Takový program, který by musel být schválen na nejvyšších místech, je však v nedohlednu.

Jevgenija Borisovová je korespondentkou ruského anglojazyčného deníku The Moscow Times.