SEZNAM ODKAZŮ

Ztráty povoleny

Terorismus se konečně stal tím, co skutečně spojilo dvě světové velmoci -- Spojené státy americké a Rusko. Do hádek přecházející diskuse o systému protiraketové obrany, o rozšíření NATO či o omezení exportu ruské oceli do zámoří se staly směšnými a nepodstatnými. Islámský fundamentalismus a extremismus jsou nyní pro Američany stejnou noční můrou, jakou byly pro Rusy dávno předtím.

Rusové měli pravdu

Rusové získali v osudný den 11. září obrovský argument pro své poněkud výstřední způsoby, s pomocí kterých se snaží realizovat svou vlastní, dalo by se říci soukromou antiteroristickou akci na severním Kavkaze. Ve chvíli, kdy první rakety dopadly na Kábul, Kandahár a Mazáre Šaríf, se stalo bombardování zcela legálním a mezinárodně uznávaným prostředkem na likvidaci teroristických skupin. Lidská práva přestala být kategorií, která by mohla sloužit jako argument k omezování násilí používaného státem proti svým občanům. Ruský prezident Vladimir Putin si jistě oddechl. To nejtěžší má za sebou. Přesvědčil svět, že měl pravdu, když dovolil bombardovat hlavní město Čečenska, kde bylo jedno procento partyzánů a zbytek civilistů. Přiměřené oběti na lidských životech jsou povoleny. Putin má -- na rozdíl od Jelcina, který se choval i vypadal jako opravdový ruský medvěd -- dar intuice, talent jednat s lidmi takovým způsobem, jak to oni od něj očekávají, a také inteligenci dostačující k tomu, aby přesně odhadl, že nyní si nejméně několik měsíců může v Čečensku dovolit používat mnohem tvrdší metody v boji proti terorismu než kdykoli před tím. Pozornost světa, humanitárních organizací a obránců lidských práv je zaměřena východněji. Přesto stojí před obtížným rozhodnutím. Veřejné mínění už nebude takovou překážkou při úkolu vypořádat se s čečenskými separatisty, ale horší je, že technické možnosti armády a policie jsou téměř vyčerpány. Rusko použilo na severním Kavkaze z vojenského hlediska téměř vše, co v takovém lokálním konfliktu použít lze. Kobercové nálety nepřicházejí v úvahu, neboť na většině území Čečenska operuje ruská armáda a partyzánské oddíly jsou rozptýlené po celé horské části země. Skoro se zdá, že vojensky může Vladimir Putin situaci pouze udržovat takovou, jaká je: území z 90 procent pod kontrolou a nad správními budovami v Grozném vlajky Ruské federace. Rusům opravdu musí být zřejmé, že jakýkoli tvrdší zásah, jako například bombardování horských vesnic, mezi kterými se pohybují partyzánské oddíly, bude mít za následek pro Rusy velmi nepříjemnou reakci rebelů. Nedávno dokázali na několik hodin obsadit část druhého největšího města Čečenska Gudermesu, několik dnů kontrolovali horské centrum Věděno, vyprovokovali těžké boje u Argunu, města sousedícího přímo s Grozným, a v centru hlavního města sestřelili vrtulník s vysokými vojenskými činiteli. Putin se zachoval rozvážně a diplomaticky. Nevypálil žádnou obec, neposlal na Čečence těžké bombardéry. Byla jen posílena kontrolní stanoviště a čistky, na které si obyvatelstvo už skoro zvyklo, se staly přísnějšími. Blokáda, na které se ekonomicky přiživuje ruská armáda, trvá – úplatky za průjezd nákladních automobilů se zbožím do Čečenska se jen mírně zvýšily.

Diplomacie síly

Přece jen se stalo něco zásadního. Objevily se zprávy o tom, že Moskva začala jednat se zástupci čečenského vůdce Aslana Maschadova. Zatím se hovořilo jen o protokolárních pravidlech budoucích rozhovorů, ale už jen fakt, že Rusové a Čečenci po dvou letech bojů opět dospěli do fáze, kdy začínají být ze střílení unaveni, je velevýznamný. I Putinovu charakteru více odpovídají méně obhroublé metody boje, než je vypalování vesnic. Pochopil, že s pomocí ekonomického "cukru a biče" dosáhne dnes víc, než kdykoli před tím. Lidé v Čečensku jsou vyčerpáni a zapomínají na tradiční hrdost. Dnes jsou za mizernou penzi, která se ale po mnoha letech konečně začala pravidelně vyplácet, ochotni zapomenout na některé staré "drobné spory". Důraz na sociální politiku, snaha koupit si část obyvatelstva za práci v řadách policie a orgánů místní správy, Putinovy projevy o sympatiích k islámu, to vše vede k tomu, že velká část válkou vyčerpaných lidí je ochotna přijmout "time out". Rusko-čečenské rozhovory se budou pravděpodobně vést velmi dlouho a jejich úspěch bude spočívat spíš v tom, že nebudou na dlouho přerušovány. Nejsou porážkou Moskvy nebo jejím ústupkem separatistům. Jsou výrazem snahy dosáhnout cíle – uchovat Čečensko v rámci Ruské federace a zavést zde režim, který by Moskva byla schopna ovlivňovat, kontrolovat, v případě nutnosti likvidovat a zase obnovovat. Mezinárodní pozice Putina je vynikající: Svět mu bude vděčný, že si vezme na starost jedno z možných ohnisek terorismu a Rusům odpustí i prohřešky, jako jsou tisíce bez soudu vězněných Čečenců, sem tam nějaký ten hromadný hrob s civilisty a letecké útoky na vesnice. To se zkrátka nedá nic dělat.

Autorka je publicistka.