Režim Ramzana Kadyrova V červnu 2000 byl bývalý separatistický muftí Čečenska Achmad-chadži Kadyrov jmenován šéfem proruské civilní správy v Čečensku a v říjnu 2003 byl zvolen prezidentem republiky. Putin spoléhal na to, že tzv. „čečenizace“ konfliktu, tj. předání zodpovědnosti tamějším policejním a bezpečnostním složkám, zajistí pacifikaci ozbrojených separatistických skupin a stabilizaci napjaté situace v republice. Kadyrov byl ale v květnu 2004 zavražděn a hrozilo, že se celý Moskvou vybudovaný mocenský systém zhroutí.
Počátky Kadyrovovy mocenské expanze
Po atentátu na Kadyrova se Putin rozhodl jmenovat jeho tehdy osmadvacetiletého syna Ramzana prvním místopředsedou promoskevské čečenské vlády. Ramzanu Kadyrovovi bylo na této „startovní pozici“ umožněno zajistit si kontrolu nad ozbrojenými složkami, které se skládaly převážně z příslušníků prezidentské gardy zvané Bezpečnostní služba. Tito tzv. „kadyrovci“ představovali nejefektivnější čečenskou ozbrojenou sílu, s jejíž pomocí Kadyrov likvidoval politické konkurenty a oponenty. Kadyrovci se stali početně srovnatelnými s jednotkami čečenského ministerstva vnitra, avšak získali mnohem větší neformální pravomoce. Uvádí se, že v té době čítaly jeho oddíly minimálně 12 000 mužů.
Kadyrovci prováděli operace, zaměřené na odstranění osob loajálních téměř bezmocnému čečenskému prezidentu Alu Alchanovovi, pod rouškou protiteroristických operací. Reálné i domnělé oponenty Kadyrovovy jednotky metodicky terorizovaly a zastrašovaly popravami bez soudu, únosy, mučením, vězněním v ilegálních věznicích apod. Rovněž vymáhaly peníze od lidí, kteří získali odškodné za válkou zničený majetek.
Kadyrov též získal kontrolu nad personálním obsazováním vlády. Formální premiér Sergej Abramov se do jeho aktivit nepletl a držel se stranou, stejně jako prezident Alu Alchanov, který fyzicky i služebně mladšímu Kadyrovovi dával najevo, alespoň navenek, svou loajalitu. Mnohá klíčová rozhodnutí v politické, administrativní, ekonomické a finanční sféře však přijímal první vicepremiér Kadyrov a Vladimir Putin se nakonec rozhodl vsadit právě na něj.
Likvidace konkurenčních silových struktur
V prosinci 2005 měl Abramov vážnou dopravní nehodu a o tři měsíce později Kadyrov usedl na jeho premiérské křeslo. Okamžitě zahájil implementaci některých aspektů šariátského práva (zákaz hazardu a výroby alkoholu), vyslovil podporu polygamii.
Zejména se však soustředil na neutralizaci, eliminaci či kooptaci příslušníků konkurenčních federálních silových struktur, složených z Čečenců. Bývalý velitel operativně-bojové skupiny FSB Horal („Gorec“) Movladi Bajsarov byl dokonce kvůli kritice Kadyrova donucen utéci do Moskvy. Tam však byl zabit, podle oficiální verze při zatýkání (viz zpráva PW z 18.11.2006).
V řadě případů Kadyrov a jeho lidé též využívali metodu formálního povýšení, která nicméně konkrétního člověka vyšachovala a odsunula od reálných mocenských pák v Čečensku. Např. náčelník operativně-vyšetřovacího úřadu č. 2 (OSB-2) Hlavní správy Ministerstva vnitra (GU MVD) v Jižním federálním okruhu Achmed Chasanbekov byl jmenován zástupcem velitele Hlavní správy GU MVD v Jižním federálním okruhu a jeho nástupcem se stal Kadyrovovi loajální Isa Surgujev.
Mark Kramer z Cambridgské university tvrdí, že Kadyrov usiloval o diskreditaci celého OSB-2 obviňováním z mučení a zločinů proti lidskosti, kterými hodlal přesunout vinu kadyrovců, ale rovněž eliminovat jedinou jím nekontrolovanou policejní strukturu v republice. V květnu 2007 Kadyrov žádal federální ministerstvo vnitra o rozpuštění této složky.
Velitel čečenského vojenského praporu Západ Said-Magomed Kakijev, demonstrativně nepřijímající do jednotky bývalé separatisty, se stal zástupcem vojenského komisaře Čečenska pro vojensko-vlastenecké záležitosti. Nástupcem na pozici velitele Západu se stal Bislan Elimchanov, který v červnu 2007 při střetu s kadyrovci málem zemřel. Při potyčce byli zabiti čtyři příslušníci Západu a Elimchanov byl nucen opustit republiku.
V listopadu 2007 se Kadyrov zbavil svého blízkého spojence, náměstka čečenského ministerstva vnitra Alambeka Jasajeva, který se musel ukrýt v Moskvě. Příčinou roztržky byla kritická poznámka adresovaná příslušníkům Kadyrovových jednotek z Centoroje, které obvinil, že zabíjejí každého, kdo jim stojí v cestě, a vyzval obyvatele své rodné vesnice Oiškaru, aby se jim postavili bez ohledu na následky. Jasajev byl pak Kadyrovem předvolán k vysvětlení do Centoroje, kde byl údajně zbit a donucen podepsat dokument o dobrovolné rezignaci. Jeho majetek byl zkonfiskován.
Kadyrov své pozice upevnil i v ekonomické sféře. Za jeho největší úspěch lze považovat převzetí kontroly nad Nurenergo, dceřinou společností hlavní ruské energetické společnosti RAO JES Rossiji. Zakladatelem a ředitelem Nurenergo byl Nurdin Usamov, který vedl čečenskou energetiku už od roku 1992 a značnou autonomii na Kadyrovovi si udržel díky úzkým vazbám na předsedu představenstva RAO JES Rossiji Anatolije Čubajse. Nicméně Kadyrovovi se podařilo dosáhnout jeho rezignace a novým ředitelem čečenské energetiky jmenoval bývalého sportovce Said-Chasana Murtazalijeva.
Ramzan prezidentem
Kadyrov toužil získat do svých rukou veškerou politickou moc v Čečensku. V říjnu 2006 dosáhl věkové hranice třiceti let a mohl se tak podle čečenské ústavy ucházet o úřad prezidenta republiky. Na počátku roku 2007 donutil k rezignaci Alu Alchanova a usedl do jeho prezidentského křesla (viz zpráva PW z 2.3.2007). Od té doby zachází Kadyrov daleko za rámec formálně vymezené role čečenského prezidenta a začíná hrát samostatnou hru, spočívající ve vytváření paralelního zákonodárství a vlastní ekonomiky a doprovázenou již popsanými konflikty s federálními složkami.
V parlamentních volbách 2007 byly do parlamentu zvoleny pouze osoby loajální Kadyrovovi, který osobně vedl volební kandidátku proprezidentského Jednotného Ruska. Podle výsledků Ústřední volební komise dosáhla volební účast v Čečensku 99,21%, přičemž 99,36% voličů údajně hlasovalo pro Jednotné Rusko (viz zpráva PW z 3.12.2007).
Alexej Malašenko z Moskevského centra Carnegie i další odborníci tvrdí, že po vraždě Kadyrova staršího Moskva prověřila Ramzana „zkouškovým obdobím“, které úspěšně zakončil prokázáním osobní loajality Vladimiru Putinovi. Jeho vztahy s Kremlem vyjadřuje i to, že v roce 2007 obdržel nejvyšší státní vyznamenání, Hrdina Ruska.
Za Kadyrovem stál po celou dobu Putinova druhého prezidentského období Vladislav Surkov, zástupce ředitele prezidentské kanceláře a jeden z hlavních tvůrců Putinovy domácí politiky. Proti němu naopak vystupovala elita složená z představitelů silových struktur (tzv. „siloviki“) v čele s Igorem Sečinem, Sergejem Ivanovem a Nikolajem Patruševem. Ty znepokojuje Kadyrovova minulost čečenského povstalce a obávají se, že by se v budoucnu mohl Moskvě opět postavit. Rovněž je dráždí jeho usilovné trvání na tom, aby bylo Čečensku umožněno těžit vlastní zásoby ropy a zemního plynu. Výnosy z těžby by pak podle Kadyrovových představ měly jít přímo do čečenské republikové pokladny a posloužit k financování obnovy válkou zničené země. V současnosti je čečenský ropný průmysl kontrolován ruským ropným konglomerátem Rosněft, který udržuje úzké styky se siloviki už jen z toho důvodu, že Sečin spolu s dalším silovikem Sergejem Bogdančikovem působí ve vedoucích funkcích této státní společnosti. „Silovici“ také nemohou Kadyrovovi odpustit, že je odstřihl od mnohamiliardových peněžních dotací téměř úplnou eliminací přítomnosti federálních jednotek na území Čečenska.
Fond Achmada Kadyrova
Po smrti Achmada Kadyrova zdědil Ramzan velké množství peněz, které jeho otec osobně získával od diaspory, ilegálním obchodem s čečenskou ropou i dalšími způsoby. Peníze se pochopitelně kumulovaly v Centoroji (čečensky Chosi-jurt), rodišti a sídle kadyrovského klanu.
Ramzan Kadyrov se rozhodl zajišťovat finanční prostředky i v samotné republice a nebýt tak plně závislý na dotacích z federálního centra. Za tímto účelem založil tzv. Fond Achmada Kadyrova (dále jen Fond), který svědčí o velmi nízké úrovni institucionalizace čečenské politiky. Fond, zaměřený především na financování téměř všech stavební prací, sociálních programů a zvyšování Ramzanovy osobní autority, se plní různými způsoby: mnozí zaměstnanci čečenského ministerstva vnitra uvádějí, že např. za první tři měsíce roku 2006 obdrželi jen čtvrtinu až třetinu výplaty, zatímco zbylá část šla do Fondu. Na „dobrovolné příspěvky“ si stěžují i učitelé, kterým nevyplácejí až 40 % vydělaných peněz. Podle vyjádření ředitelů škol se všechny nevyplacené prostředky pedagogickým sborům „kumulují“ v republikovém ministerstvu vzdělání a přímo odsud taktéž putují do Fondu.
Důležitou součást přísunu financí do Fondu představuje vydírání čečenských podnikatelů. Jiní podnikatelé zase platí zcela dobrovolně, a to na základě logické úvahy – téměř veškerá ekonomika je rozrušená a na její znovuvybudování bude zapotřebí velkých finančních prostředků, nabízí se tedy možnost účastnit se státních zakázek. Jelikož všechna státní odvětví má pod kontrolou jeden člověk, stačí se s Kadyrovem domluvit a ani místní, ani moskevský úředník nebude překážet velkým obchodům. Za takovou službu je samozřejmě zapotřebí něco do Fondu přihodit (viz článek PW z 19.5.2008).
Na druhou stranu je nutno uznat, že v dnešním Čečensku se staví velký počet domů, obnovují se ty staré, a to nikoliv pouze na hlavních ulicích. Obnovuje se i podzemní infrastruktura, budují nové cesty, zprovozňují semafory. V březnu 2007 bylo s velkou pompou znovu uvedeno do provozu mezinárodní letiště v Grozném.
Populismus a kult osobnosti
Podle Alexeje Malašenka je Kadyrov ukázkovým populistou – neustále chodí mezi obyčejné lidi, slibuje a rozdává domy, nemocnice a peníze. Podobně se vyjadřuje i viceprezident Centra politických technologií Alexej Makarkin, který tvrdí, že Kadyrov vystupuje v roli populistického lídra, zabezpečujícího pořádek a spravedlnost v souladu s klanovými pravidly.
V červnu 2007 vzniklo v Čečensku mládežnické hnutí s příznačným názvem Ramzan, vytvořené podle vzoru ruského proputinovského hnutí Naši. Po čečenském vůdci se pojmenovávají sportovní kluby, lví podíl vysílacího času v čečenském rádiu a televizi se věnuje aktivitám a úspěchům prezidenta a na podporu jeho politiky jsou organizovány pochody a demonstrace. Především v Grozném jsou téměř na každém rohu vyvěšeny Kadyrovovy portréty.
Postoje čečenské veřejnosti ke svému vůdci jsou poněkud ambivalentní. Většina lidí žije ve strachu před Kadyrovovými jednotkami a nenávidí zkorumpovanou vládu, která nemá demokratickou legitimitu, samotný Kadyrov však má podporu poměrně velké části lidí, zejména mládeže. Válkou unavení Čečenci jsou připraveni podpořit jakoukoliv vládu, schopnou lidem zajistit alespoň minimální bezpečnost a možnost uživit rodinu, a na oplátku jsou připraveni vzdát se svých politických práv a svobody projevu a přizpůsobit se kriminálnímu ekonomickému systému.
Pro mnoho lidí je také důležité, že Kadyrov zosobňuje rehabilitaci Čečenců, které ruská média často označovala za „bandity a teroristy“. Dnes je však Kadyrov Putinem, Medvěděvem a dalšími federálními politiky přijímán s respektem a pozitivně se o něm vyjadřují i ruská média. Kadyrov se také nebojí kritizovat ruskou vládu a bránit čečenské zájmy např. obviňováním Rusů z negativního přístupu vůči Čečencům, z rozpoutání války, či za zločiny federálních jednotek vůči čečenskému civilnímu obyvatelstvu.
Foto převzato z http://www.compromat.ru/main/chechya/kadyrovhan.htm, Foto: PhotoXpress
Martin Laryš
Larys.Martin@seznam.cz (P/T)
Diskuse
|
