Polibek upíraAndrej Babickij, exkluzivně pro Prague Watchdog
Článek je věnován výsledkům jednání mezi ministerským předsedou Ičkerie Achmedem Zakajevem a předsedou parlamentu proruského režimu v Čečensku Duchvachou Abdurachmanovem.
Když se v čečenské televizi bývalí stoupenci Ičkerie vyznávali ze všech smrtelných hříchů a přísahali věrnost Ramzanu Kadyrovovi, zdálo se, že je Ičkerie definitivně rozprášena. Myšlenka je živá do té doby, dokud si lidé, kteří jí slouží, dokáží uchovat důstojnost. Nicméně v televizním sebeodhalování byl přeci jen přítomen jakýsi prvek lidskosti. Veřejné pokání v sobě skrývá stopy opravdové tragédie. Být divákem takové šou je nesnesitelná hanba, a můžeme si tedy představit, jak nepříjemně musí být jejím aktérům.
Dokonce i z takového ponížení dokáže paměť vyextrahovat zřetelný, byť dramatický obraz minulosti, v němž má své místo i velikost a osudové, nevratné chyby. Pouze anekdota zhušťuje dějiny do formátu animované travestie. Kladní i záporní hrdinové minulosti najednou začínají hovořit jazykem anekdot, dávají rozkazy neexistujícím armádám, stávají se z nich postavy nemilosrdné a rozmarné, nesmyslné a bezduché klauniády, která pouze předstírala, že je velkým dějinným otřesem – revolucí, válkou nebo bojem za nezávislost.
Celý text je k dispozici v ruském jazyce zde a v anglickém jazyce zde. Překlad Adam Havlín (A)
Diskuse
|