Hasta siempre, Natašo!German Sadulajev, Petrohrad, exkluzivně pro Prague Watchdog
Já nechci umřít. Mám dceru, chtěl bych ji postavit na nohy, uvést do života. Nikomu se nechce umírat. Každý má svou rodinu.
Já chci žít. Ale ne za cenu zbabělého mlčení nebo patolízalství. Každý jednou zemře. A jestli je i mně souzeno zemřít, chci, aby na mě má dcera mohla být hrdá.
Možná že mě brzy srazí auto, jakoby náhodou. Nebo mi doma, v Šali, bývalý spolužák, který nyní pracuje v řadách prezidentovy policie, přiloží k zátylku hlaveň a zmáčkne spoušť a roztříští mi lebku na kousky.
A když ne, stejně umřu, přede dveřmi svého bytu, na srdeční záchvat nebo na nemocničním lůžku, po dlouhé a těžké nemoci.
Co je lepší? A čeho bych se měl bát? Tolik skvělých lidí už je tam. Brzy tam budou všichni naši.
Sejdeme se na věčnosti. Hasta siempre, comandante! Hasta siempre, Iljo! Hasta siempre, Anno! Hasta siempre, Natašo! Setkáme se na věčnosti.
Celý text je k dispozici v ruském jazyce zde a v anglickém jazyce zde. Překlad Adam Havlín (A)
Diskuse
|
