Mudžáhidovo harakiri Vadim Borščev, exkluzivně pro Prague Watchdog
Život mudžáhidů visí na vlásku. Dokonce ani úplný mladíček nemůže, když odchází do hor, nevytušit, že jeho jedinou odměnou bude s největší pravděpodobností smrt. Odchází se strašným vědomím, že svým rozhodnutím odsoudil příbuzné k utrpení a posměchu. Státní úřady jim nedají klidu.
Odložit samopal a jen tak se vrátit k předchozímu životu, jako to za první války dělali mnozí, nemůže. Boj už není chápán jako epizoda, ale je to věc celého života, a to od chvíle, kdy učinil volbu, až do samotné smrti. A přitom nemá žádnou naději – ani na brzké vítězství ani na podporu zvenčí ani na možnost v těžké chvíli prostě uhnout.
Ke kavkazským mudžáhidům se můžeme stavět různě. Někdo je považuje za bolševiky v novém vydání, kteří vrhají severní Kavkaz do propasti teokratického děsu, někdo v nich vidí pravé bojovníky víry. Mohou nám připadat jako totalitní náboženská sekta, mohou to být islámští jánošíkové se stále silnějším sklonem k terorismu. Jisté však je, co nejsou. Není to kriminální bratrstvo, které by přežívalo v agónii a zoufalství.
Celý text je k dispozici v ruské verzi zde a v anglické verzi zde.
Překlad Adam Havlín (A)
Diskuse
|
