SEZNAM ODKAZŮ

„Podmínečná nezávislost“ Čečenska – mírový plán Iljase Achmadova

V březnu 2003 představil ve Washingtonu ministr zahraničí Čečenské republiky Ičkerija Iljas Achmadov svůj návrh na urovnání rusko-čečenského konfliktu. Mírový plán se nazývá „Rusko-čečenská tragédie - cesta k míru a demokracii (Podmínečná nezávislost pod mezinárodní správou)“ a výzvu Transnacionální radikální strany adresovanou generálnímu tajemníkovi OSN a čelným představitelům všech zemí, aby se tímto plánem zabývali a realizovali jej, podepsalo k dnešnímu dni již přes 16.000 lidí z celého světa, včetně více než 140 poslanců Evropského parlamentu.

Podstatou Mírového plánu je návrh, aby Čečensko opustily ruské jednotky a dosazená promoskevská státní správa a místo nich byly do země nasazeny vojenské a policejní síly OSN. Obyvatelstvo by mělo být postupně demilitarizováno a pod správou OSN by země v budoucnosti mohla dojít k případné nezávislosti.

Celý obšírný plán je rozdělen do šesti částí: 1. Cena současné války, 2. Čečensko v kontextu mezinárodního terorismu, 3. Samostatnost či autonomie?, 4. Důvody Ruska proti osamostatnění Čečenska, 5. Řešení – podmínečná nezávislost a 6. Závěrečná doporučení.

První čtyři kapitoly jsou úvodem k vlastnímu mírovému návrhu. Achmadov hledá příčiny stávajícího konfliktu, přičemž zachází až do druhé poloviny 18. století, kdy byla zahájena kolonizace Kavkazu carským Ruskem, vypočítává negativní důsledky současné války na ekonomiku, humanitární situaci, ekologii, sociální sféru a demokratizaci Ruska, vidí nebezpečí v radikalizaci čečenské společnosti a možného přerůstání konfliktu do okolních zemí.

Za bezprostřední příčinu prvního (1994-1996) i současného (od 1999) konfliktu považuje Achmadov odmítnutí Čečenska být pouhou autonomní republikou v rámci Ruska. Jako součást Ruska jsou totiž Čečenci ponecháni napospas „svévoli a tyranii (ruské) moci“, která je beztrestně vraždí a prezentuje to jako „vnitřní záležitost“ Ruska.

Achmadov dále vyvrací některé argumenty Ruska proti osamostatnění Čečenska. V Rusku panuje obava z možného rozpadu celé federace, avšak podle Achmadova po odtržení Čečenska tzv. lavinový efekt nehrozí, a to z několika důvodů: jiné demografické podmínky v některých autonomních republikách (místní národnost nepřesahuje 50 procent celého obyvatelstva např. v Jakutsku a Burjatsku), geografická poloha (Baškortostán a Tatarstán leží uvnitř Ruska), multietnické složení místního obyvatelstva (případ Dagestánu) apod.

Rusko navíc již není závislé na čečenské ropě, neboť nový ropovod postavený v roce 2000 území Čečenské republiky obchází. Ani argument možného ohrožení bezpečnosti Ruska neobstojí, neboť bezpečnost ohrožuje právě válečný konflikt nikoli potenciální samostatný čečenský stát.

Achmadov navrhuje jako řešení současné krize transformovat Čečensko v demokratický demilitarizovaný stát po několikaletém přechodném období pod správou mezinárodního společenství. Samostatné Čečensko by bylo výhodné jak pro Rusko (odpadne bezpečnostní riziko a finanční zátěž způsobené válkou, bude vyřešen „čečenský problém“ a z Ruska dobrovolně odejde značná část čečenského obyvatelstva, které je zde tradičně vnímáno jako nepřátelské), tak pro mezinárodní společenství (možnost dohlížet na formování demokratických institucí a rozvoj tržního hospodářství).

Pro zavedení „podmínečné nezávislosti“ je nejprve třeba zřídit mezinárodní řídící orgán pod hlavičkou OSN a nasadit v zemi pořádkové síly OSN (podobně, jako tomu bylo například v Kosovu či na Východním Timoru). Demilitarizace společnosti může probíhat formou finanční náhrady za odevzdané zbraně.

V počáteční fázi bude mezinárodní řídící orgán muset spolupracovat se stávající vládou Aslana Maschadova, který má pod kontrolou mnoho skupin čečenského odporu, posléze však bude i tato vláda nahrazena nově zvolenými představiteli.

Iljas Achmadov se obává, že ruská strana nebude mít zájem se jeho mírovým návrhem zabývat, a obrací se proto na Spojené státy americké, Evropskou unii a její členské země, aby „ve vztazích s Ruskem kladly větší důraz na rusko-čečenský konflikt, zevrubně posoudily předkládaný plán podmínečné nezávislosti a iniciovaly trojstrannou dohodu o jeho realizaci na úrovni Organizace spojených národů“.

(A)

  Související články:
 · 
 ·