V Čečensku pokračují případy „zmizení“ lidí a znásilnění, říká nejnovější zpráva Human Rights Watch(Prague Watchdog) - Několik dní poté, co Komise OSN pro lidská práva zveřejnila návrh rezoluce o situaci v Čečensku, přišla organizace Human Rights Watch (HRW) se zprávou, která dokumentuje kolem stovky případů „zmizení“ lidí v Čečensku v období od září 2000 do ledna 2002. Výkonná ředitelka pobočky pro Evropu a Střední Asii Elizabeth Andersenová však podotýká, že množství případů „zmizení“ je daleko vyšší. „Jenom v minulém roce zmizelo 80 lidí a podle indikací, které máme k dispozici, tušíme, že tento rok nebude výjimkou“, říká Andersenová. Zpráva bezprostředně navazuje na předešlou zprávu HRW z března minulého roku (The „Dirty War“ in Chechnya: Forced Disappearances, Torture and Summary Executions, A Human Rights Report, March 2001).
Human Rights Watch již dříve kritizovalo Rusko, že ignoruje požadavky a výzvy Komise OSN pro lidská práva. Změny, které Rusko od posledního zasedání Komise v září 2002 provedlo, byly pouze formálního charakteru, konstatuje zpráva HRW s názvem „Last Seen...: Continued “Disappearances” in Chechnya". Rusko například zlepšilo přístup civilistů k federálním soudním instancím a přijalo nařízení, podle kterého musí být při každé větší vojenské operaci přítomen také představitel nearmádních složek. Zpráva však kritizuje fakt, že civilní prokuratura může stíhat pouze případy přehmatů milice, která spadá pod její jurisdikci. Nad činností armády a bezpečnostních sil však nemá žádnou právní moc. Časté jsou též případy obstrukce soudního konání ze strany velitelů, kteří se před eventuálním prošetřením případu brání odvelením zodpovědných osob mimo území republiky Ičkerie.
Zároveň s chabými pokroky federální spravedlnosti a pokračujícími případy „zmizení“ se hromadí i případy znásilnění čečenských žen příslušníky ruských armádních složek. Poslední správa HRW z 10. dubna hovoří o pěti známých případech znásilnění tohoto charakteru. Nejsou to však jediné známé případy. V lednu 2002 zveřejnila HRW memorandum dokumentující mnoho dalších případů znásilnění a násilí na čečenských ženách. V minulém měsíci bylo zase adresováno několik dopisů na toto téma členům společné pracovní komise Ruské státní dumy a Rady Evropy. „Vyhlídky na prozkoumaní všech případů znásilnění jsou však chabé. Přispívají k tomu mentální a především kulturní bariéry,“ říká Andersenová.
|
