Malý: "Genocidu není možné nazývat bojem proti terorismu" Rozhovor Prague Watchdog s pomocným pražským biskupem Václavem Malým o situaci v Čečensku.
Proč jste podepsal jste výzvu na podporu mírového plánu navrhovaného Iljasem Achmadovem?
Protože si myslím, že ten plán ukazuje perspektivu do budoucnosti, a jsem přesvědčen, že by mohlo dojít k uklidnění situace v Čečensku, pokud by mezinárodní společenství, USA, EU, tlačilo na Rusko, aby ruská vojska opustila Čečensko a aby ta byly nasazeny mírové síly OSN. To považuji za jediné východisko ze současného konfliktu. Proto jsem výzvu podepsal.
Považujete tedy mírový plán za reálný, nebo se svým podpisem spíše jen hlásíte k myšlence, že je potřeba něco dělat?
Já svůj podpis beru především jako přihlášení se k myšlence, že je třeba konflikt věcně řešit, a zároveň doufám, že to bude výzva pro mocné tohoto světa, kteří mohou ovlivňovat mezinárodní situaci. Myslím tím především představitele USA a EU, aby při jednáních s Ruskem tento problém kladli na stůl. Nakolik je to reálné, nemohu v těchto chvílích odhadnout, vzájemná nedůvěra a zášť je příliš hluboká, a to jak ruských vojsk vůči Čečencům, tak Čečenců vůči ruským vojskům. Jiného východiska z tohoto stavu není.
V létě 2002 jste sám Čečensko navštívil. Jak na tuto návštěvu vzpomínáte?
Dodneška tu návštěvu mám v paměti. Dosud jsem se ve svém životě nesetkal s tak katastrofální situací na nějakém území jako v Čečensku. Když jsem navštívil Groznyj, uviděl jsem měsíční krajinu. Kdysi kvetoucí město leželo v troskách, životní podmínky lidí, kteří tam zůstali, byly drastické. Obdivoval jsem, jak lidé, kteří tam zůstali, mají chuť žít dál a že to nechtějí vzdát. Viděl jsem ale i skepsi, únavu, strach, pochybnosti a zároveň i smutek těch lidí, protože mnozí neviděli žádné východisko ze situace. Chtěl bych také upozornit na to, že neplatí fráze „co Čečenec - to bojevik“. Ti lidé jsou už unavení a není pravda, že by bojevici, kteří se dopouštějí násilných činů, měli podporu obyvatelstva jako celku. Situace je mnohem složitější. Přirozeně jsem viděl i ruská vojska. Pozoroval jsem hladové, otrhané vojáky. Když se mluví o Čečensku, je potřeba zmínit i toto. Ani situace řadových vojáků ruské armády není jednoduchá. To není samozřejmě omluva přítomnosti a konání ruských vojsk v Čečensku.
Měl jste po návratu možnost nebo chystáte se někde o situaci v Čečensku hovořit?
Měl jsem možnost velmi krátce se zmínit o situaci v Čečensku předsedovi Evropské komise panu Romanu Prodimu, dále jsem měl možnost informovat katolické biskupy ze zemí EU v organizaci COMECE (výbor zástupců biskupských konferencí členských států EU), na jejím pravidelném zasedání v Bruselu. Někteří biskupové mi při dalším setkání po půl roce potvrdili, že to pro ně bylo důležité a že se o tom také ve svých diecézích snaží mluvit.
Souhlasil byste s tvrzením, že konflikt v Čečensku je konfliktem civilizací, srážkou křesťanství a islámu, nebo bojem proti terorismu, jak bývá tento konflikt charakterizován ruskou stranou?
Neřekl bych, že se jedná o střet civilizací. To by bylo zintelektualizování a zjednodušování tohoto konfliktu, který vznikl především kvůli mocenským ambicím Ruska. Jde tam také o ekonomické zájmy, protože Čečensko má, jak známo, určité zásoby nafty. Ve hře jsou i strategické plány vedení ropovodu z Kaspického moře a podobně. Netvrdil bych tedy, že jde o střet civilizací, ale spíše o střet mocenských ambicí a touhy po sebeurčení. Neřekl bych také, že je to boj s terorismem. Ne všichni obyvatelé Čečenska jsou bojevici. Mezi bojeviky jsou samozřejmě i kriminální živly a teroristé, to je třeba říci, ale nelze všechny odpůrce Ruska a jeho politiky paušálně označovat za teroristy. Je třeba znova podotknout, že ne všechny skupiny bojeviků mají podporu u obyvatelstva. Situaci nelze zjednodušovat. Ale není také možné genocidu a potlačování touhy po sebeurčení nazývat bojem proti terorismu.
Jaký dojem ve Vás vyvolala zpráva o tom, že v Moskvě byla zakázána demonstrace připomínající výročí deportace čečenského národa?
Podle mých informací potlačuje prezident Putin svobodnou diskusi a svobodu informací o tom, co se v Čečensku skutečně děje. To považuji za špatné. Ruské obyvatelstvo je masírováno médii. Až na výjimky dostává o dění v Čečensku velmi zjednodušené informace. Jako by všichni podporovali jenom násilí. Myslím si, že objektivní informace mohou přinést změnu. Ruské obyvatelstvo by mělo být informováno a mělo by mít možnost vyjádřit své mínění třeba i formou demonstrace proti tomu, co se v současném Čečensku děje. Protože to je opravdu válečné území.
Chtěl byste se nějak vyjádřit k situaci čečenských uprchlíků v ČR, popřípadě ke stanovisku a postupu MV v této záležitosti?
Přimlouval by se zato, aby v případě Čečenců byla azylová politika velkorysejší. Jsem přesvědčen, že část z těch, kteří chtějí u nás získat azyl, tak nečiní z ekonomických důvodů, ale že se opravdu cítí být ohroženi na životě. Mělo by se rozlišovat mezi těmi, kteří utíkají ze své vlasti z ekonomických důvodů a mezi těmi, kteří utíkají ze svého domova proto, že se cítí být ohroženi na životě.
Chtěl byste Čečencům něco vzkázat u příležitosti výročí deportace z roku 1944?
Rád bych jim vzkázal, že naděje vždycky existuje, že nejsou ve svém úsilí o důstojný život sami, že na ně myslí a snaží se jim pomoci mnoho lidí ve světě. Nelze se pouze soustřeďovat na postoje těch, kteří jsou známí, existují stovky neznámých lidí, kteří v demokratických společnostech spoluvytvářejí veřejné mínění. Také bych rád dodal, že by se neměli nechat strhnout k násilným činům, protože nejlepším svědectvím je čelit násilí svou osobní hrdostí, silou myšlenky, nezákeřnou obranou, při níž nepřicházejí o život nevinní.
********************************************
Václav Malý se narodil v roce 1950 v Praze. V roce 1976 byl vysvěcen na kněze a o dva roky později se stal spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Následně byl zbaven státního souhlasu k výkonu kněžské služby a v květnu 1979 zatčen pro podvracení republiky (ve vazbě strávil sedm měsíců). V 80. letech byl mluvčím Charty 77 a v roce 1989 prvním mluvčím Občanského fóra. Od roku 1997 pomocný biskup pražský. Věnuje se otázce lidských práv ve světě a kromě Čečenska navštívil i Kubu a Bělorusko (v roce 2003).
(S/A) |
