HLAVN? STR?NKA
 ·O N?S
 ·ZAM?STN?N?
 ·KNIHA N?V?T?V
 ·KONTAKT
 ·NA?E BANNERY
 ·SPAMME?I
  ?E?ENSKO
 ·Z?KLADN? INFORMACE
 ·MAPY
  INGU?SKO
 ·Z?KLADN? INFORMACE
 ·MAPY
  SEVERN? OSETIE
 ·Z?KLADN? INFORMACE
  DAGEST?N
 ·Z?KLADN? INFORMACE
  ZPR?VY V ?E?TIN?
 ·M?S??N? P?EHLEDY
 ·ANALYTICK? ?L?NKY

SEZNAM ODKAZŮ

3. května 2004 · Prague Watchdog / Ruslan Isajev · VERZE PRO TISK · POSLAT MAILEM

Rok po referendu – průzkum veřejného mínění mezi obyvateli Čečenska

Ruslan Isajev, severní Kavkaz – V březnu uplynul rok od referenda o přijetí nové čečenské ústavy. Za tu dobu došlo v politickém životě země ke třem významným událostem: konalo se zmíněné referendum, dále volby prezidenta Čečenské republiky a nakonec volby ruského prezidenta.

Několika lidem v Čečensku jsme položili následující otázku:

„Co se v uplynulém roce změnilo ve vašem životě a co očekáváte od nejbližší budoucnosti?“

Šarip Darajev, obyvatel Grozného, 48 let, nezaměstnaný:

Za poslední rok se situace změnila trochu k lepšímu. Po Čečensku se teď lépe cestuje. Vojáci na kontrolních stanovištích už tolik neobtěžují a berou menší úplatky než dřív. Celkem se mi zdá, že se situace stabilizuje. Jediné, co mě zneklidňuje, že je teď na ulicích spousta ozbrojených uniformovaných Čečenců. A co se mého osobního života týká… Opravili mi byt. Že bych ale byl spokojený s kvalitou práce, to říct nemůžu. Lidé tvrdí, že při opravě domu, ve kterém bydlím, šla spousta peněz někomu do kapsy a vůbec ne na opravy. Od nejbližší budoucnosti nic dobrého nečekám. I když jsem přesvědčený, že v daleké budoucnosti zavládne v Čečensku klid a mír.

Zulpa Chadžijeva, obyvatelka Starých Atagů, 46 let, prodavačka na tržišti v Grozném:

Ve srovnání s předchozími léty mají lidé víc peněz. Asi začaly chodit kompenzace z Moskvy, a to znamená, že mé obchody se hýbají. Lidé se teď lépe oblékají, ale nábytek a vybavení do domácnosti si kupuje málokdo. To mluví samo za sebe. Lidé se stále bojí, že zase začnou bojové operace. V podstatě se dá říct, že nás tento strach nikdy neopustil a asi nás jen tak neopustí. Pochybuji, že se já a moji vrstevníci dočkáme lepšího života. Spousta lidí se do Čečenska vrátila prostě proto, že neměli jiné východisko. Vůbec to neznamená, že by to doma bylo lepší.

Zaurbek Čadajev, obyvatel vesnice Šalaži, 35 let, taxikář:

Já se o politiku nestarám. O tom, jestli se situace zlepšuje nebo zhoršuje, nic nevím. Mně se teď jezdí lépe než před rokem nebo před dvěma. Groznyj nemám rád, protože tam roste kriminalita. Proto jezdím hned po práci domů. Byly případy, kdy se ztratilo auto i s řidičem. Taková věc se v Čečensku může stát kdykoli. Žít se dá, ale člověk musí mít uši nastražené a vyhýbat se tmavým místům. Jenom tak může přežít. Důstojný život se v Čečensku žít nedá.

Umalat Betěrbijev, 27 let, stavební dělník na vojenské základně v Chankale:

Neměl jsem co na práci, tak dělám na stavbě. Stavím pro okupanty. Nic jiného mi nezbývá. Za omítkářské práce dostávám kolem 9 000 rublů. Za takovou práci je to almužna. Jinak pracuji stejně, jako jsem pracoval před rokem nebo dvěma. Čečenci dělají pro Rusy jen proto, že Rusové dávají včas výplatu. Jinak by se na ně nikdo nedřel. A co se zlepšení života týká, já jsem šťastný člověk, protože nemám ani dluhy ani krevní nepřátele. Pochopil jsem, že člověk musí myslet jenom na sebe. Já se mám docela dobře. Budoucnost Čečenska vidím dost černě. Proto chci i s rodinou emigrovat do Evropy.

Eleonora Chizrijeva, 20 let, studentka pedagogické fakulty:

Pro mě je teď nejdůležitější škola. Nicméně jako občanka republiky se obávám o její osud. Nemyslím, že by se něco změnilo k lepšímu. Dokud budou ozbrojení Čečenci za bílého dne unášet studenty a ti se budou ztrácet, pak nebude možné mluvit o nějakém zlepšení situace. Lidé jsou čím dál horší. Každý se stará jen sám o sebe. Když k vám v noci přijdou do domu vraždit a krást, tak se pomoci nedovoláte. Tomu říkají zlepšení situace? Je to jako v sedmatřicátém roce. Co se týče budoucnosti, tak podle mě ti, kdo dnes chodí se zbraněmi, nemají žádnou budoucnost. Určitě se objeví i jiní politici s čistýma rukama, připravení postavit se do čela národa a vyvést Čečensko z válečného stavu.

Imran Sakalov, 57 let, univerzitní lektor:

Jakýpak pořádek? Naopak, je to ještě horší. Například já už se držím jen tak tak. Nervy mám dočista zničené. Nesnáším hulváty, darebáky, kariéristy a ignoranty. A tihle teď zaplavili republiku. O politicích nic říkat nebudu, tam je všecko jasné. Je mi líto mladých kluků, kteří umírají na obou bojujících stranách. Kvůli čemu? Lidé jsou nevzdělaní, proto taky jdou tak lehce na smrt. A zdá se, že vládu to neznepokojuje. Čím dál tím hlouběji se noříme do konfliktu a tím hůř se nám z něj bude dostávat. Čečenci prolitou krev hned tak neodpouští. Tak tohle nás čeká.

Zajndi Dugzajev, obyvatel Grozného, 32 let, příslušník policie, amnestovaný partyzán:

Podle mě se žije hůř. Lidé umírají jako dříve. Podle hlášení, která nám chodí z ministerstva vnitra každý den někoho zabijí nebo unesou. Nechápu, jak si vůbec můžeme zachovat lidskou tvář. Každý silový orgán, ať je to policie, FSB nebo Kadyrovova ochranka, se tváří, jako že s tím nemají nic společného. V politickém životě Čečenska existují podzemní proudy. Je to hrůza, o jaké se vám ani nesnilo. V nic dobrého už nedoufám. Žiju jako odsouzenec na smrt. Ztratil jsem veškeré iluze. A mnoho lidí má stejný pocit. Vedení by přeci mělo být mírumilovnější vůči Čečencům. Pak by bylo možné Čečensko oživit. Ale v dané situace to nebude tak rychle. Je docela dobře možné, že současný stav udržují uměle. Vždyť ve zmatku se snadno krade.

(S/A)

VYHLEDÁVÁNÍ
  

[více parametrů]

 © 2000-2024 Prague Watchdog  (see Reprint info).
Názory uveřejněné na tomto webu nemusejí vyjadřovat názory redakce "Prague Watchdog",
která se snaží představit široké spektrum pohledů na konflikt na severním Kavkaze.
Reklama
Stop ruské agresi v Gruzii!