Před 15 lety vypukla válka Sergej Markedonov, politolog
exkluzivně pro Prague Watchdog
11. prosince 1994 vstoupila ruská armáda na území Čečenska, které se do té doby po tři roky snažilo uskutečnit svůj projekt národního státu mimo Rusko. Ruské vedení se tehdy pokusilo vyřešit „čečenskou otázku“ silově a doufalo v rychlý úspěch díky převaze vojenských, politických a sociálně-ekonomických zdrojů. Tento pokus však nevyšel a první čečenská kampaň skončila vojenskou, ale také i psychologickou a politickou porážkou nástupnického státu SSSR.
Problém Čečenska v 90. letech minulého století byl konfliktem dvou společensko-politických projektů, které se zrodily ve výhni rozpadu kdysi jednotného státu – Sovětského svazu, jemuž svého času obě hlavní postavy „čečenské kauzy“, Boris Jelcin a Džochar Dudajev, několik let loajálně sloužily.
„Vzpoura autonomií“, která začala koncem 80. letech, přinesla po rozpadu SSSR různé výsledky. Na jedné straně tu byly Náhorní Karabach, Čečensko, Abcházie, Horní Badachšán, na druhé straně Tatarstán, Baškírie, Krym nebo Adžárie. Počátkem 90. let se v Čečensku dostali k moci stoupenci světského etnického nacionalismu s myšlenkou vytvoření národního státu nezávislého na Ruské federaci. Avšak tento projekt vyprovokoval vnitřní nestabilitu a občanské konflikty.
První krev byla v Čečensku prolita ještě dlouho před vstupem ruských vojsk v prosinci 1994. Například v noci ze 4. na 5. června 1993 obsadily ozbrojené jednotky prezidenta Džochara Dudajeva budovu grozenského městského zastupitelstva, jedno z hlavních opozičních center. Při této akci zahynulo 50 lidí a 150 bylo zraněno. 6. června 1993 nechal Džochar Dudajev rozpustit Ústavní soud Čečenska. Tyto události znamenaly ve své podstatě plnohodnotnou občanskou válku.
Takže v okamžiku, kdy se rozhodovalo o zahájení antiseparatistické kampaně, byla zásadním problémem Čečenska neexistence jednotného rozhodovacího centra a efektivní moci. A tím se konflikt v Čečensku lišil od dalších konfliktů na Kavkaze.
Všechna výše uvedená fakta by mohla svědčit ve prospěch teze, že Rusko mělo právo se vměšovat do vnitřních záležitostí na území, které považovalo za svou nedílnou součást. Avšak 15 let staré události daleko překročily hranice Čečenska a Dagestánu. Dá se říci, že prosinec 1994 připravil cestu k moci pro Vladimira Putina. A Putin následně přenesl černobílé vojenskopolitické myšlení do všech ostatních sfér vnitropolitického života Ruska.
Ani dnes, 15 let poté, nejsou politické turbulence na severním Kavkaze překonány. Každý den se dozvídáme o vraždách, teroristických činech, diverzích, střetech partyzánů s ruskými jednotkami, obětech mezi civilisty. Ale tím nejhlavnějším je naprostý nezájem ruských občanů o Čečensko, o to, co se v této republice reálně děje. A to nejsou dobré předpoklady zdárné integrace Čečenska do celoruského prostoru.
Původní text v ruském jazyce je k dispozici zde. Překlad Adam Havlín (A)
Diskuse
|
