SEZNAM ODKAZŮ

Ingušsko - základní informace

Úřední název: Republika Ingušsko
Rozloha: zhruba 4 300 km² (nejmenší správní jednotka Ruské federace)
Poloha: středovýchodní část severního Kavkazu, hraničí s Gruzií, Čečenskem, Severní Osetií a Stavropolským krajem
Hlavní město: Magas (pouze administrativní centrum)
Další velká města: Nazraň (120 000 obyvatel, do roku 1998 hlavní město), Malgobek (50 000), Karabulak (29 000).
Správní členění: 4 okresy (Džejrachskij, Malgobekskij, Nazranovskij, Sunženskij) a 4 města, náležící pod republikovou správu (Magas, Malgobek, Nazraň a Karabulak)
Počet obyvatel: 466 300 (podle sčítání lidu z roku 2002)
Podíl na ruském HDP: 0,04 % (v roce 2006)
Průměrný měsíční příjem (únor 2008): 7 932 rublů, tj. zhruba 5 200 Kč; pro srovnání - průměrný plat v Moskvě je zhruba 26 960 rublů (přibližně 17 500 Kč)
Národnostní složení (podle sčítání lidu z roku 2002): Ingušové 387 029 (83 %), Čečenci 52 225 (11,2 %, většina z nich jsou uprchlíci), Rusové 18 652 (4 %) a další etnické menšiny (1,8 %)
Náboženství: sunnitský islám (okolo 95 %)
Prezident: Murat Zjazikov (od roku 2002)

Hlavní historické události:

1770 – ve vesnici Angušt Inguši podepsali s Ruskem dohodu o vstoupení Ingušů do ruského poddanství.
1784 – nedaleko ingušské vesnice Zaur-Kov byla založena pevnost Vladikavkaz.
1810 – založena pevnost Nazraň.
40.–60. léta 19. století – ruská administrativa na Kavkaze vystěhovává Inguše z vesnic, nacházejících se u řek Fortanga, Assa, Sunža, Kambilejevka, a na jejich místě kozáci zakládají své osady zvané stanice. Část Ingušů z těchto oblastí byla vystěhována do Turecka.
Listopad 1917 – vyhlášena samostatná Horská republika.
1919-20 – Ingušsko obsazeno bělogvardějskými vojsky generála Děnikina.
1924 – Ingušsko vyčleněno jako Ingušská autonomní oblast (AO). Administrativním, ekonomickým i kulturním centrem bylo město Vladikavkaz.
1933 – Vladikavkaz (tehdy Ordžonikidze) předán Osetii.
1934 – Ingušská AO spojena s Čečenskou AO, o dva roky později přetvořena v Čečensko-ingušskou ASSR.
1944 – Čečenci spolu s Inguši byli deportováni do Střední Asie (převážně do Kazachstánu).
1990 – Čečensko-ingušská ASSR přijala Deklaraci o státní suverenitě republiky.
1992 – Sjezd lidových poslanců schválil přetvoření Čečensko-ingušské republiky na dvě republiky (Čečenskou a Ingušskou) v rámci Ruské federace.
1993 – prezidentem republiky zvolen Ruslan Aušev.
1999 – po vypuknutí druhé čečenské války poskytlo Ingušsko útočiště více než dvěma stům tisíc čečenských uprchlíků.
2002 – prezidentem republiky se stal bývalý generál FSB Murat Zjazikov.

Latentní etnické konflikty:

V roce 1992 vypukl mezi Osetinci a Inguši první ozbrojený konflikt na severním Kavkaze o část tzv. Prigorodného okresu na východě Severní Osetie (v němž žije zhruba 100 000 lidí) a o okrajové části severoosetinské metropole Vladikavkaz, kterou tento okres obklopuje. Tento malý kus země byl součástí Čečensko-ingušské ASSR a obývali jej převážně Ingušové, a to až do roku 1944, kdy byli spolu s Čečenci Stalinovým režimem deportováni a jejich republika zrušena. Když Chruščov v roce 1957 deportované národy severního Kavkazu rehabilitoval a znovu ustavil Čečensko-ingušskou ASSR, zůstal Prigorodnyj okres součástí Severní Osetie a byl již obýván Osetinci. Ačkoliv Ingušům nebylo povoleno se do svých domovů vrátit, mnozí z nich tak bez povolení učinili. V roce 1992 vypukl krátký (zhruba dvoutýdenní) ozbrojený konflikt mezi oběma etniky, v němž zemřelo zhruba 500 až 800 lidí a téměř 30 000 Ingušů uteklo do Ingušska. Konflikt začal koncem října 1992 ve vesnicích Okťjabrskoje a Kambilejevskoje. Ingušové začali směřovat na severoosetinskou metropoli Vladikavkaz, ale byli zastaveni osetinskými bojovníky a federálními vojsky. Mezitím vypukly boje i v dalších vesnicích. 6. listopadu byl konflikt ukončen, nicméně velký počet ingušských uprchlíků, pocit nespravedlnosti i vzájemná nevraživost mezi oběma etniky neumožňuje utichnutí emocí a napětí v této otázce. K vyřešení sporu rozhodně nepomohla ani teroristická akce v severoosetinském Beslanu ze září 2004, jelikož se mezi teroristy nacházel i poměrně velký počet Ingušů.

(P/T)