Severní Osetie - základní informaceÚřední název: Republika Severní Osetie – Alanie (od ledna 1995).
Rozloha: 7 971 km2
Poloha: střední část severního Kavkazu, hraničí s Gruzií (včetně separatistické Jižní Osetie), Ingušskem, Čečenskem, Stavropolským krajem a Kabardino-Balkarskem
Hlavní město: Vladikavkaz (313 000 obyvatel)
Další velká města: Mozdok (40 000 obyvatel), Beslan (35 000)
Správní členění: 8 okresů + Vladikavkaz (samostatná správní jednotka)
Počet obyvatel: 710 275 (podle sčítání lidu z roku 2002)
Průměrný měsíční příjem (únor 2008): 8 069 rublů (cca 5 250 Kč)
Národnostní složení (podle sčítání lidu z roku 2002): Osetinci 445 310 (62,7 %), Rusové 164 734 (23,2 %), Inguši 21 442 (3,0 %), Arméni 17 147 (2,4 %), Ukrajinci 5 198 (0,7 %) a další 56 444 (7,9 %)
Náboženství: Pravoslavné křesťanství (okolo 70 %), sunnitský islám (okolo 30 %)
Prezident: Tajmuraz Mamsurov (od května 2005)
Hlavní historické události:
9. století – založení království Alanie, jehož obyvatelstvo pod vlivem byzantských misionářů konvertovalo ke křesťanství.
1806 – Severní Osetie se oficiálně stala součástí Ruska.
1920 – připojení k tzv. Horské republice.
1924 – Severní Osetie vyčleněna jako autonomní oblast v rámci SSSR.
1936 – Severní Osetie získala status autonomní republiky v rámci SSSR.
1944 – v souvislosti s deportacemi Čečenců a Ingušů byl k Severní Osetii připojen Prigorodnyj okres.
1990 – jako první autonomní sovětská republika deklarovala národní suverenitu (ale setrvala součástí Ruska).
1991 – přejmenována na Republiku Severní Osetie. Na jejím území se usadilo zhruba 70 000 uprchlíků z Jižní Osetie v důsledku konfliktu s Gruzií.
1992 – Ingušsko-osetinský konflikt o Prigorodnyj okres.
2004 – škola v severoosetinském Beslanu se stala terčem teroristického útoku, iniciovaného nejspíše čečenským válečníkem Šamilem Basajevem.
Latentní etnické konflikty:
V roce 1992 vypukl mezi Osetinci a Inguši první ozbrojený konflikt na severním Kavkaze o část tzv. Prigorodného okresu na východě Severní Osetie (v němž žije zhruba 100 000 lidí) a o okrajové části severoosetinské metropole Vladikavkaz, kterou tento okres obklopuje. Tento malý kus země byl součástí Čečensko-ingušské ASSR a obývali jej převážně Ingušové, a to až do roku 1944, kdy byli spolu s Čečenci Stalinovým režimem deportováni a jejich republika zrušena. Když Chruščov v roce 1957 deportované národy severního Kavkazu rehabilitoval a znovu ustavil Čečensko-ingušskou ASSR, zůstal Prigorodnyj okres součástí Severní Osetie a byl již obýván Osetinci. Ačkoliv Ingušům nebylo povoleno se do svých domovů vrátit, mnozí z nich tak bez povolení učinili. V roce 1992 vypukl krátký (zhruba dvoutýdenní) ozbrojený konflikt mezi oběma etniky, v němž zemřelo zhruba 500 až 800 lidí a téměř 30 000 Ingušů uteklo do Ingušska. Konflikt začal koncem října 1992 ve vesnicích Okťjabrskoje a Kambilejevskoje. Ingušové začali směřovat na severoosetinskou metropoli Vladikavkaz, ale byli zastaveni osetinskými bojovníky a federálními vojsky. Mezitím vypukly boje i v dalších vesnicích. 6. listopadu byl konflikt ukončen, nicméně velký počet ingušských uprchlíků, pocit nespravedlnosti i vzájemná nevraživost mezi oběma etniky neumožňuje utichnutí emocí a napětí v této otázce. K vyřešení sporu rozhodně nepomohla ani teroristická akce v severoosetinském Beslanu ze září 2004, jelikož se mezi teroristy nacházel i poměrně velký počet Ingušů.
(T)
Diskuse
|